Ahoj, 

tak ok, co napsat na začátek? Ahoj, nebo : Všechny Vás tu vítám a zdravím....Těžko říct...Samozřejmě, že Vás tu moc zdravím, ale teď zkusím napsat něco jako "úvod" nedej bože "představení" (nutno tedy říci, že mi ty smajlíky z instragramu fakt chybí :-) ).
Začínám psát tento "Blog" a doufám, že číst ho, Vás bude aspoň ze čtvrtky tak bavit, jako mě baví ho psát...
Takže se ptám takhle : Jak moc přemýšlíte o štěstí? Jestli jste opravdu šťastní či nikoliv? A kdy jste vlastně opravdu šťastní? Když máte fajn chlapa? Když jste měli krásnou svatbu? Když porodíte zdravé dítě nebo děti? Když Vás baví Vaše práce? Když můžete jezdit v pěkném autě? To všechno a ještě mnohem víc už sem sama zažila a měla a pocity štěstí byly, jak to říci slušně, minimálně zvláštní, nebo jak na houpačce. Takže jestli se s někým máte bavit o "štěstí" myslím, že sem ta pravá osoba. Ale nebojte, nejen tyhle sebe rexlefní, sebe rozvojové kecy tady u mě na blogu budete číst... Hodlám se probrat takovými tématy, že se budete stydět přiznat, že jste to četly...Nechci a nebudu se bát fakt ničeho, slibuju :-) .
Takže dámy a pánové, tohle nebude další ze stovek blogů, kde budete číst o novém výživném šampónu na vlasy, voděodolné tužce na oči nebo super výkonné domácí klimatizaci (i když proti nim proti tomu samozřejmě nic nemám a já osobně taky miluju kosmetiku, módu, lifestyle a všechno tohle okolo nás...), ale o tom já psát nebudu a ani nechci.
Tady totiž budeme probírat úplně "jiné reálné věci". Protože jestli sem já osobně ve svých skoro 38letech na něco opravdu bohatá, tak jsou to zkušenosti...Věr Te mi, už sem zažila opravdu "lecco", žila "leckde" s "leckdým"(doufám, že je to vůbec slovo) a dělala "lecco" (berte to samozřejmě s rezervou prosím). Takže si opravdu myslím, že názor a záběr mám opravdu široký a mohu vyprávět....
A tak si říkám, že když sem zvládla ty svoje zlaté výšky i strmé pády ve zdravý přežít, poznala opravdu mnoho podob lásky a štěstí, tak můžu i něco povyprávět a možná i předat. A i když sem měla z češtiny většinou trojku, sloh mě vždycky bavil a byl většinou za jedna. Takže se opravdu vynasnažím Vás svýma názory nenudit, možná

i obohatit, ale hlavně a to je nejdůležitější - pobavit...
Protože, když je Vám jako mě, jste skoro sama na dvě děti, doma máte věčně nasranou kopulující čivavu, zakrslýho králíka a bordel, jezdíte v autě, jehož hodnota je stejně velká jako byla vaší bývalé kabelky, zjistíte, že pravidelně každej rok něco přiberete a k tomu dojdete k zjištění, že ze všech chlapů, co znáte i neznáte, jste vlastně nejraději sama, a to nikoliv proto, že nesnášíte chlapy, ale prostě proto, že už na to nemáte nervy (ano, tak otevřená tady budu, šokující, že). Přijdete na velkou pravdu sloganu: "Hlavní je, se z toho neposrat!" a věřte mi, že kolikrát to už bylo na krajíčku....:-) :-) :-)
Tak to bylo tak ve "zkratce" o mě a nezapomeňte zase příjíz zas.....
Vaše "single_mama_"